Maggiora
16.-17.10.2010
ZSE - Zóna Střední Evropy
Sobota
Ráno se začalo stavět naše zázemí, což obnáší postavit altán 6x3m, s plachtou místo podlahy a jelikož pršelo, kompletně se zakrytovaly i stěny. Vydal jsem se hledat technickou a administrativní přejímku. Narazil jsem na ochotného pořadatele, který nás tam dovedl, pomohl přeložit do angličtiny všechny otázky na administrativní i technické přejímce. Přihlášení proběhlo bez problému a u technické se hlavní komisař chvíli trochu divil, že nemám restriktor před turbem, ale vysvětlil jsem mu, že moje sériové turbo z Audi TT má vstup sání pouze 43mm a proto není restriktor o průměru 45mm potřeba. Pro jistotu si označil, alespoň šrouby na turbu. Zakoupili jsme zde ještě adaptér na elektriku z tříkolíku na 220V. Po vyzvednutí transpondéru jsme již čekali na první trénink. Kupodivu tedy žádný problém s autem D5, což je dle regulí správně a nás to jenom potěšilo.
Mezi 8 převzatými jezdci nebyl přihlášený L.Greguška ze Slovenska a proto nám v podstatě stačilo kvalifikovat se do finále a bodově by nám to mělo stačit na první místo v zóně!
Prohlídka tratě se mi velmi líbila, protože vše bylo pěkně rovné a uválcované. Začínal jsem se těšit na první jízdy. Od 13:00 byly volné tréninky a jelikož jsem tady vůbec nikdy nejel, ani se nebyl podívat, uvítal jsem tuto možnost. První jízda byla spíš takové oťukávání a zapamatování si zatáček (na youtube to není ono), navíc začalo pršet a trať se při prvních jízdách teprve vyhazovala od bláta.
Fotogalerie z tratě - každá zatáčka...
Když jsem před pár lety poprvé viděl v TV závod z Maggiory, tak jsem si říkal – „Co to je za autokros na rovině?“ Je to spíš plochá dráha, protože se musí jet neustále bokem a auto se narovná pouze na chvíli na cílové rovince, ale právě to se mi začalo hodně líbit :) V depu se pouze dolil benzín, lehce se vyčistily podběhy a hurá na druhý volný trénink. Začal jsem už zrychlovat, ale v nájezdu do posledního kola jsem šel moc pozdě na brzdy a v první zatáčce levým bokem dost natvrdo do bariéry. Jakmile se totiž dostalo auto mimo vyjetou stopu, tak na tom vyházeném blátě už s tím nešlo nic dělat.
Pěkně jsem si zanadával a pomalu jel do depa, volant byl v úplně špatné poloze a levý zadek byl dost dobitý. V depu se zjistily škody. Vepředu naštěstí jenom spojovačka, ale vzadu to bylo mnohem horší. Zlomila se těhlice (zase), lehce ohnulo rameno, praskla manžeta na poloose, ale tlumič naštěstí tentokrát vydržel. Navíc máme jenom jednu sadu gum do bláta a pod disky bylo po nárazu dost hlíny a kamenů. Kluci začali opravovat levou stranu, hlavě zadek zabral dost času a já jsem šel do pneuservisu, kde nám sundali za 5 euro obě gumy, vyčistili a opět nazuli. To je hodně férová cena.
1.měřený trénink se stihnul jenom o kousek, ale ještě před najetím na start mi jeden pořadatel ukazoval, že přední kolo je nějaké špatné – ohnutý disk po ráně. Nedalo se nic dělat a první měřák, jsem tedy zkusil zatáhnout jenom jedno kolo, ale stejně to nebylo ono. Po tréninku tedy znova do servisu a vyměnil se disk ze suché gumy. Když jsem se ptal na cenu za přezutí, tak Ital nic nechtěl a ukázal mi 2 plechovky piva, které jsme mu donesli, jako díky za předchozí servis. To nás docela potěšil.
Druhý měřený trénink byl kvůli dešti zrušen a tak zůstal platný výsledek z prvního, kdy jsme byli na 5.místě mezi 7 domácími borci, což je myslím docela dobré. Vše se tedy připravilo, uklidilo, mohla se podávat večeře a trošku zvýšit hladinka…
Neděle
1. rozjížďka
Na první rozjížďku jsem tedy nastupoval jako druhý do druhé řady. Auto přede mnou se pohlo ještě před rozsvícením světel asi o 4 metry a po probliknutí startu kupodivu nic nesignalizovalo zařízení pro předčasné starty a tak jeden odstartoval a za ním i ostatní, no zkrátka pravá Itálie. Podařilo se mi protlačit na 3 pozici v první zatáčce. Na trati bylo po večerním a noční dešti opět dost bláta, ale šlo to. Při nájezdu do druhého kola, jsem si raději přibrzdil víc do první zatáčky, hlavně na jistotu. Druhý mi tím trochu poodjel, ale v jedné ze zatáček bylo odstavené auto a tím i žlutá vlajka signalizující zákaz předjíždění, ale pilotovi Fiatu za mnou to však nijak zvlášť nevadilo. Byl po rozjížďce za to odměněn od ředitelství závodu penalizací 20 vteřin. Asi 100 metrů po této zatáčce při zařazené dvojce najednou přestalo auto jet a ozýval se zlověstný rachot.
Bohužel došlo k poruše převodovky, stál jsem na trati a po projetí cíle prvního jezdce, jsem projel cílem také na nějakou zařazenou rychlost a hned odstavil auto. Kromě šílených pazvuků z převodovky, se při zařazení dvojky auto vůbec nepohnulo a navíc šlo řazení strašně ztuha. Celý team to pochopitelně velmi mrzelo. Na náhradní převodovku nejsou peníze a navíc se motor i s převodovkou musí vyndávat celý ven žirafou a teprve tam oddělit, protože máme od obou předních nosníku mezeru pouze 1 cm na každou stranu.
2. rozjížďka
Závody pro nás touto poruchou skončily a nezbývalo tedy nic jiného než zkusit odkroužit druhou rundu, aby byly body a kvalifikovali jsme se do finále. To se naštěstí povedlo, ale jel jsem maximálně na 2000 ot/min na čtyřku a pětku…
3. rozjížďka
Tu jsme vynechali, protože start ve finále již byl zajištěný dojetou první a druhou jízdou, tak jsme se alespoň podívali na všechny divize.
Finále
Jelikož jsme si nebyli úplně jistí bodovým odstupem v celkovém pořadí, rozhodli jsme se finále také odkroužit. Nechtěli jsme riskovat větší poškození převodovky, proto jsem do cíle dojel s jedním kolem ztráty na 7.místě, protože jeden jezdec nenastoupil.
Ostatní divize
Těšili jsme se na třídu Lancií, ale nešli do toho úplně naplno. Divize Kártů byla také velmi zajímavá a i místní národní buginy do 1600ccm měly zajímavé výtvory, které stálo za to v depu shlédnout. Malá plecháče předváděly také zajímavé souboje no a divize čtyřlitrů byla rovněž hojně zastoupena. Jede zde spousta špičkových aut od renomovaných výrobců (Hošek, Fast&Speed,…) s dobrými piloty i motory, ale i místní výrobci mají zajímavá řešení. Ve finále měl velkou smůlu Jarda Hošek, který celé finále vedl s přehledem, ale asi ve 4.kole mu najednou vypnulo auto a bylo hotovo. Ani při nakládání ještě nevěděl, čím to bylo, odhadoval asi něco s elektrikou.
Závěr
Z Itálie jsme odjížděli s rozporuplnými pocity. Na jedné straně jsme si nezazávodili, ale na druhé jsme si dojeli pro hodně důležité body a získali zkušenosti z nádherné trati v italské Maggioře. Potěšili nás i Italové v depu, kteří se o naše auto zajímali.
Poděkování
Velké díky patří celému teamu mechaniků, kteří opět fungovali na jedničku: Pavlovi Skalickému, Karlovi Nájemníkovi, Tomášovi Durdilovi. Také Petrovi Kobíkovi, který nám pomáhal s přípravou a nakládáním.
Jmenovitě děkujeme za půjčení dodávky majiteli firmy www.AutoBara.cz, za náhradní díly www.vega-dobris.cz, za centrálu Pepíkovi Tulachovi, za plynové topení panu Tikovskému. Děkujeme i všem ostatním, kteří se podíleli radou, příspěvkem i podporou na naší dlouhé cestě za prvními závody na Evropské půdě.
Šok po závodech
Zhruba dva týdny po závodech jsem se dozvěděl,
že nejsme na prvním místě v Zóně Střední Evropy, ale na 2.místě! :( Přišla mi
totiž pozvánka na vyhlášení ZSE do Polska do Krakowa s tímto
odkazem na oficiální výsledky na rakouských stránkách
>>> I když
ještě dnes je na
chronorace.cz i na
italských stránkách napsáno, že první závod v Maďarsku byl zrušen a tudíž
bez bodů. Jak jsem se, ale informoval u pana Tejchmana a posléze u pana
Kopeckého, který má výsledky zóny na starosti první Maďarsko bylo prý "pouze"
přeloženo, ale o tom skoro nikdo nevěděl.
Takže se omlouváme všem koho jsme uvedli v omyl. Vícemistr ZSE je pro nás krásný
výsledek, ale 14 dní jsme si mysleli, že jsme první... Opět se tedy potvrdilo,
že pokud něco nemáte v ruce, nemáte nic.
Text: Vlastimil Burian
Foto a video: Karel Nájemník a Tomáš Durdil