Maggiora 16.-17.10.2010
ZSE - Zóna Střední Evropy

Přípravy

Myšlenka na účast v posledním závodě zóny střední Evropy v nás uzrála ještě před domácím závodem v Sedlčanech, protože jsme byly na 3.místě v průběžném pořadí ZSE. Když jsem se díval na body po Přibicích na chronorace.cz byl tam i stav po předposledním zónovém závodě v Maďarsku. Do zóny se počítaly 2 závody MČR a to Přerov a Poříčí. Začalo se tedy zjišťovat, co je a co není potřeba. Nakonec jsem u technického komisaře pana Klimeše zjistil a v Itálii mi to potvrdily, že ZSE se jede podle národních pravidel a řádů, tzn. že jsme mohli odjet závod s autem a výbavou jezdce přesně takovou, jakou jezdíme normálně MČR a která splňuje národní sportovní řády ČR i se všemi výjimkami. Navíc na ZSE je pravidlo, že v celkovém pořadí bodují pouze jezdci, kteří se zúčastnili závodu mimo svůj stát. Po tomto zjištění začaly přípravy naplno.

Vy vyhledávači jsme našli cestu přes Německo, Rakousko a Itálii, ale po podrobném zjištění detailů ohledně mýta v Rakousku a v Itálii, jsme tuto trasu zavrhli. Na dodávku s přívěsem se kvůli počtu náprav kouká, jako na kamion a podle toho je nastavená i cena, v Rakousku po dálnici cca 0,5 Eura za 1km! V tomto směru nám pomohla reportáž na autokrosaři od Davida Jeřábka, kde popisuje cestu přes Švýcarsko. Ano, to je správná cesta i pro nás: CZ Rozvadov - Německo München, pak po A96/E54 na Lindau (Bodensee) - Rakousko, Bregenz, Höchst - Švýcarsko po A13/E43 Chur, horský průsmyk na San Bernardino, Lugano - Itálie směr na Varese, Borgomanero a pak už Maggiora.

Neocenitelné rady nám poskytl i Standa Bous, který nám přesně popsal trasu při sjezdu v Německu a vyznačil do vytištěné mapy, jak se v Rakousku vyhnout placené dálnici, kde je přesně "čára" v obci Höchst a také kde je závodiště v Itálii. Navíc nám daroval švýcarskou dálniční známku. Díky Stando.

V každé zemi platí jiné rychlostní limity a trochu se liší i předpisy, takže je nutné mít pro každého pasažéra výstražnou vestu, zjistit si limity na převážení alkoholu, cigaret, jídla apod. Dále je důležité, že Švýcarsko není v EU ani v schengenském prostoru a proto jsou zde hranice, kde Vás zastaví celníci. Proto je nutné mít s sebou buď platný pas nebo novější občanku se strojově čitelným kódem. Pokud máte půjčené vozidlo je dobré mít od notáře ověřený souhlas majitele k zapůjčení.

Příprava na poslední republikový závod v Sedlčanech byla zároveň i přípravou před Itálií. Taktika na Sedlčany byla: Hlavně nerozbít auto a nic nevykecat :) Věděl o tom pouze velmi úzký okruh lidí. Nikdo z nás nevěděl, co nás v ZSE čeká a také se do poslední chvíle řešilo, čím se pojede, kolik lidí, prostě bylo hodně neznámých věcí. Po Sedlčanech se opravil přední nárazník a ohnutá spojovačka, každý šroubek, spoj a díl se důkladně zkontroloval, aby byla jistota. Zprovoznil se i náhradní Haldex, zkrátka co jsme mohli to jsme udělali.

Cesta na závody

Díly se nakládaly ve čtvrtek večer a v pátek ráno byl plánovaný odjezd. Všichni si mimochodem museli zařídit dovolenou na pátek a pondělí. Každý z teamu dovezl jedno hlavní jídlo (většinou o 8 porcích!), k tomu se dokoupilo pití, pečivo, palivo atd. a z Dobříše se vyráželo v 10 hodin dopoledne směr Rozvadov. Na hranicích proběhl oběd, mechanici si dokoupili zásoby kuřiva a vyrazilo se směr Mnichov. S přibývající hladinkou pivka se Karel Nájemník uvelebil na zahradním křesle, které mu nahradilo chybějící pátou sedačku :) Cesta nám vesele ubíhala a "Kaďas" dával jednu hlášku za druhou a nás už pomalu bolela pusa od smíchu. Hlášky typu: Už tam budééém nebo Pořád jedeš kolem Ausfahrtu, samozřejmě zazněly, ale nejvíce nás dostávala hláška DOBJÉJ z nového českého seriálu o fotbalu, kterou zdravil všechny kolem, hlavně v cizině - pro nediváky uvádím, že jedna postava neumí vyslovit R a proto tedy ne Dobrej (den), ale DOBJEJ J Příště musíme vzít sebou i diktafon...

Německo proběhlo bez jediného problému pouze se pravidelně zastavovalo na odpočívadlech, protože dva zadní "spolucestující" popíjeli pivko... Hlavně se nám povedlo trefit sjezd z dálnice na Lindau (Bodensee) a pak jsme byli najednou v Rakousku. Jelo se kolem nádherného jezera Bodensee a cesta byla moc pěkná, hlavně nenajet na dálnici, kde je drahé mýto. Jelikož je tady nejlevnější nafta, vzala se plná nádrž u Shellu za 1,15 eur/litr. Rakouskem se v podstatě jelo pořád 50-60 km/hod, protože obce na sebe navazují. V obci Höchst je nenápadná křižovatka a po zatočení doleva jste najednou na hranicích před Švýcarskem. Tady jsme natrefili na opravdu důkladného rakouského celníka. Narychlo jsme hledali občanky a doklady od auta. Vše jsme odevzdali ke kontrole a ukázal nám odstavný plac, kde si nás přes 15 minut horlivě kontroloval. Nakonec řekl, že vše máme v pořádku (Allen ist OK, aber…), ale že ti dva pánové na zadní dvousedačce nebyli připoutaní a za každého byla pokuta 35 euro, tedy 70 dohromady. Radši jsme moc nediskutovali, protože Karel stihl "jen tak tak" po důrazném doporučení řidiče přesednout na originální autosedačku ze svého křesílka...

Švýcar nás jenom odmávnul, protože viděl, že už nás dost podusil Rakušák. Po této zkušenosti nám nálada trochu povadla, ale po chvilce se opět dostala na správnou úroveň. Švýcarské dálnice jsou docela v pohodě, ale čekal nás výjezd a sjezd horským průsmykem San Bernardino. Byla již tma a když nám navigace ukazovala 1300 m n.m., čekali jsme brzo konec, ale ten přišel až ve 1632 metrů nad mořem! To znamená, že jsme vystoupali výš než je naše nejvyšší hora Sněžka, což nikdo z nás nečekal. Nicméně dvojka se musela zařadit jenom na chvíli, jinak šlo jet trojkou. Potom následoval sjezd z kopce dolů a to bylo ještě mnohem zajímavější. Kam se na tohle hrabe na Rallye Monte Carlo! Takové šílené vracáky, ta navigace se na tohle fakt hodí, když ukazuje zatáčky dopředu...

Nakonec jsme v pořádku sjeli z hor a na odpočívadle jsme dali pauzu, aby vše vychladlo a po rauchpauze se pokračovalo dále. Švýcarsko se jede bez problému, jenom občas překvapí ostřejší zatáčka. Opět tu byla hranice. Švýcar se spokojil s připravenými doklady, ale Ital ne. Vše si odešel důkladně proklepnout na počítač a asi po 10 minutách se vrátil i s dalšími 4 kolegy, což nás trochu vyděsilo. Naštěstí se šli pouze podívat na závoďáka a zkoumali naše zánovní hrabalky. A po-té nás konečně propustili.

V Itálii je více cest kudy jet, ale důvěřovali jsme navigaci, která nás úspěšně dovedla do cíle. V Maggioře už jsme využili rad a plánků, navíc na kraji obce byla cedule na závodiště, takže jsme to stihli ještě v pátek před uzavřením depa kolem našeho obvyklého času půl hodiny před půlnocí. Věděli jsme, že pojede i Jarda Hošek a tak po jeho nalezení v depu, jsme se zabydleli kousek od něj ve stejné uličce. Po přestavení dodávky na spaní, si konečně mohli cvaknout i řidiči a šlo se spát.

Cesta domů

Vyráželi jsme kolem 20:00 a jelo se tedy přes noc. V Maggioře ještě proběhlo tankování u Shellky. To by nebylo nic neobvyklého, ale v noci to jde pouze přes automat. Důležité je postupovat přesně podle návodu, kdy dát peníze, kdy zvednout tankovací pistoli, není to až tak jednoduché, jak jsme si mysleli. Přes Itálii měli nějakou akci místní Carabiniéri, ale nás si kupodivu nevšímali. Na hranicích si nás tentokrát vychutnával Švýcar, protože Ital nás jenom odmávnul (asi se hoši střídají). Opět důkladná prohlídka všech dokladů pasažérů, vozidla, vleku i závoďáku. Chtěli po nás nějaké prý důležité „lejstro“. Nerozuměli jsme mu co po nás chce a tak se odešel poradit se svým nadřízeným. Po asi 10 minutách nám to zopakoval, ale když jsme mu řekli ať nám ukáže co po nás chce, mávnul rukou ať teda jedeme. Doma jsme se dozvěděli, že to platilo asi před 10 roky… V horském průsmyku San Bernardino už poletoval sníh, ale cesta naštěstí byla posolená. Hranice ze Švýcarska do Rakouska byly prázdné bez jediného celníka a tak jsme poprvé projeli bez čekání a důkladné kontroly. Zbytek byl již v pohodě bez jediného problému. Z Itálie domů to bylo přesně 880 km.

Náklady na cestu

Uvádím zde jen pro orientaci, kolik stojí „výlet“ na závody do ciziny.

Palivo dodávka (spotřeba 15l/100km) - 8100 Kč (z toho víc jak polovina v eurech)

Palivo závoďák 25l a centrála 10l - 1300 Kč

Startovné + depo + adaptér elektro - 145 euro

Plynová bomba na topení - 380 Kč

Jídlo a pití - 1500 Kč

Dálniční známka Švýcarsko 2ks - 1600 Kč

Pokuta za pásy - 70 Euro

Další výdaje: pneuservis, drobné výdaje

Celkem tedy 6500 Kč a 400 Euro - bez oprav, náhradních dílů, opotřebení, údržby, apod.

MAGGIORA ZÁVODY >>>