Přibice 16.-17.7.2011

- nakonec vše klaplo a na závody jsme mohli vyrazit v plné síle
- tento čtvrtý závod a po něm hned další víkend pátý závod v Poříčí znamenal nejen přelom sezóny, ale těchto 14 dní bylo rozhodujících pro celkový výsledek sezóny

- report z opravy hlavních částí jste si mohli již přečíst a v týdnu před závody jsme s Kaďasem každý den po práci až do noci, nastrojovali přední část a dodělávali všechny detaily
- v teamu jsem si vysloužil přezdívku Kutulainen a hned se to objevilo i na dveřích :-)

Trénink

- v tréninku se docela dařilo, ale ve druhém jsem moc říznul poslední zatáčku vnitřkem a odnesl to čep na ramenu, který se musel vyměnit

Depo

- v sobotu po první rundě se muselo umýt auto, Pavel domluvil vodu od hasičů, ujal se hadice a vykoupal nejen auto, ale i sebe :)

- na závody jel s námi kromě klasické sestavy, také Franta Mandík, který jezdí hlavně na sidecarcross a vozí s sebou, předělaný hasičák s trumpetou, která je opravdu hodně slyšet...
- dále vzal sebou Petr "Odpůrek" Kobík svého kamaráda Michala "Tučňáka" Schulze

Rozjížďky

- v rozjížďkách se docela dařilo, ale taktika byla hlavně na jistotu nerozbít auto, protože hned další víkend byl následující závod

- výsledek z rozjížděk nám tedy zajistil další A finále v letošní velmi nabité konkurenci, kdy hned 6 aut v tomto závodě má výkon okolo 500 koní!

Finále

- ve finále jsem se soustředil na start a ten se povedl, byl jsem kolem 6. místa
- bohužel hned v první zatáčce došlo k nezaviněnému kontaktu a já jsem přistál pravým předkem ve svodidlech

- až ze záznamu v TV jsem viděl, co se přesně stalo: po startu se přede mnou B.Kořínek strkal s J.Bretem. Kořínek si o Breta urazil kolo a zůstal stát u bariéry a já trefil pravým zadkem předek Kořínka a to mě setrvačností hodilo do svodidel, kde jsem přistál pravým předkem...Vše bylo snad ve vteřině, nedalo se s tím nic dělat, bylo to ve velké rychlosti a já navíc Kořínka ani neviděl

- rána to byla velká a než jsem se dostal ze svodidel a vyzkoušel, že auto brzdí, zatáčí, chladí a prostě funguje, musel jsem všechny pustit před sebe, protože mi už mávali modrou vlajkou
- do cíle jsem tedy dojel s 1 kolem ztráty na 7. místě celkově a 5. ve třídě D5

- opět se tedy nezadařilo podle našich představ, ale hlavní úspěch po boudě v Přerově byl, že jsme vůbec dali auto dohromady a předvedli sílu našeho teamu, z čehož mám velkou radost a moc klukům děkuji za obětavost a čas, který tomu věnují

Text: Vlasta "Kutulainen" Burian
Foto: Petr "Odpůrek" Kobík, Michal "Tučňák" Schulz